Binární sloučeniny (patří sem též bezkyslíkaté kyseliny)

• Dvouprvkové sloučeniny se skládají ze dvou částí:
  • z podstatného jména, které udává druh chemické sloučeniny, je odvozeno od mezinárodního názvu druhého prvku ve vzorci (má záporné oxidační číslo), ke kterému se připojuje koncovka -id (nezáleží na oxidačním čísle)
  • z přídavného jména, které je odvozeno od prvku s kladným oxidačním číslem, jeho koncovka vyjadřuje hodnotu oxidačního čísla.
    • koncovky přídavných jmen:

1. -ný
2. -natý
3. -itý
4. -ičitý
5. -ičný/-ečný
6. -ový
7. -istý
8. -ičelý

• Co by vás mohlo zajímat:
  • kyslík v oxidech má vždy oxidační číslo -II (totéž platí i pro síru v sulfanech, ...)
  • halogeny (VII A skupina) v halogenidech má vždy oxidační číslo -I
  • vodík v hydridech má oxidační číslo vždy -I
  • dusík v nitridech má vždy oxidační číslo -III
  • uhlík v karbidech má vždy oxidační číslo -IV
• Příklady:
  • oxid uhličitý - C^IVO^-II₂
    • nezapomínejme na to, že se tato čísla dají krátit, tudíž místo C₂O₄ stačí napsat CO₂
    • čísla stačí umístit buď křížovým pravidlem (2 ke kyslíku - po vykrácení), nebo vypočítat čísla tak, aby výsledný náboj byl nulový
• bezkyslíkaté kyseliny jsou tvořeny slovy kyselina + přípona -vodíková k názvu druhého prvku, který se zde vyskytuje, např. HCl - kyselina chlorovodíková
• nejdříve se píše prvek s kladným oxidačním číslem, potom se záporným

Na článku se bude dále pracovat :)