Э je v ruských slovech pouze na začátku slov a v názvech písmen azbuky. Čte se jako české [e].
Písmena e, я čteme na začátku slov a po samohláskách [je], [ja]. Po souhláskách označují měkkost předcházející souhlásky, čteme ['e], ['a].
V první slabice před přízvukem se a, o čtou jako slabé [a]: e, я se čtou jsko [i]. V ostatních nepřízvučných slabikách čteme krátký nejasný zvuk [ә].
Na rozdíl od češtiny, kde je přízvuk stálý, a to na první slabice slova, je ruský přízvuk volný (různomístný), to znamená, že v různých slovech může být na různých slabikách. Pžízvučná slabika je v ruštině výrazně silnější než v češtině. Nepřízvučná slabika je v ruštině značně slabší než v češtině.
Ч [č] je v ruštině vždy měkké, vyslovujeme ho měkčeji než v češtině
Ш [š] vyslovujeme v ruštině vždy tvrdě.
Písmena a, o, y, ы označují tvrdost předcházející párové souhlásky.
Písmena я, и, ь označují měkkost předcházející párové souhlásky.
Po г se v ruštině vždy píše и (ги).
V ruských slovech й není nikdy na začátku slova ani před samohláskou.
ы - nikdy není na začátku slov, proto neexistuje ani velké písmeno.
Měkký znak ь sám o sobě neoznačuje žádnou hlásku, většinou označuje měkkost předchozí souhlásky.